Když tělo řekne STOP

Už chápu lidi, kteří nejsou hubení, nesportují, mají trošku větší bříška a zadýchají se při výšlapu většího kopce. Už rozumím i lidem, kteří by chtěli držet dietu, ale prostě vůle zrazuje, ačkoliv se můžou stokrát přemlouvat, že je určitá potravina jejich tělu prospěšná. 

Já to totiž zažívám. Ne, nestala se ze mě ze dne na den baculka, ale pár kilo navíc mám. Ne vlastní vinou, i když...Jde jen o úhel pohledu :) Prostě a jednoduše teď živím další mini tělíčko, které ve mně začalo před několika měsíci růst. A že to je opravdu kvalitní živení! Těhotenství v létě je nejlepší právě v tom, že je plno dostupného ovoce a zeleniny. Všechno čerstvé, všechno na stromě nebo na keřích, všechno absolutně neuměle barevné a voňavé. Jako správný Býk si potrpím na vůně, barvy, chutě a teď si užívám o to víc, že léto všechno tohle nabízí. 

Jenomže ta kila navíc... V létě (nejen)... Mi vadí. Ano, přiznávám, omezují mě v pohybu, v mé praxi yogy. Dost dlouho jsem s tím jaksi bojovala a snažila se mít stejnou praxi jako dřív, ale tělo prostě neposlouchalo. Nepustilo mě. Protože tělo je velmi chytré. Pokud jej neposloucháte, dá to velmi rychle najevo. Úrazem. Bolestí. Tlakem. A tohle je i má cesta. S miminkem jsem zvládla jeden náročný, čtyřdenní kurz yogy. Bylo mi dobře, cítila jsem se fajn, tělo spolupracovalo a miminko jakbysmet. 

Jenomže o pár týdnů později mi není dobře v mém těle. Protože se s ním nemůžu sžít. Jen proto, že se zvětšilo. Všechno! Nejen bříško, ale i ruce, nohy. A tak se to učím. Snažím se užívat zvětšující se bříško. Přijmout, že moje tělo teď bude jiné, ale má k tomu přece důvod. A tím důvodem je nový život...