Když tělo řekne STOP

Už chápu lidi, kteří nejsou hubení, nesportují, mají trošku větší bříška a zadýchají se při výšlapu většího kopce. Už rozumím i lidem, kteří by chtěli držet dietu, ale prostě vůle zrazuje, ačkoliv se můžou stokrát přemlouvat, že je určitá potravina jejich tělu prospěšná. 

Já to totiž zažívám. Ne, nestala se ze mě ze dne na den baculka, ale pár kilo navíc mám. Ne vlastní vinou, i když...Jde jen o úhel pohledu :) Prostě a jednoduše teď živím další mini tělíčko, které ve mně začalo před několika měsíci růst. A že to je opravdu kvalitní živení! Těhotenství v létě je nejlepší právě v tom, že je plno dostupného ovoce a zeleniny. Všechno čerstvé, všechno na stromě nebo na keřích, všechno absolutně neuměle barevné a voňavé. Jako správný Býk si potrpím na vůně, barvy, chutě a teď si užívám o to víc, že léto všechno tohle nabízí. 

Jenomže ta kila navíc... V létě (nejen)... Mi vadí. Ano, přiznávám, omezují mě v pohybu, v mé praxi yogy. Dost dlouho jsem s tím jaksi bojovala a snažila se mít stejnou praxi jako dřív, ale tělo prostě neposlouchalo. Nepustilo mě. Protože tělo je velmi chytré. Pokud jej neposloucháte, dá to velmi rychle najevo. Úrazem. Bolestí. Tlakem. A tohle je i má cesta. S miminkem jsem zvládla jeden náročný, čtyřdenní kurz yogy. Bylo mi dobře, cítila jsem se fajn, tělo spolupracovalo a miminko jakbysmet. 

Jenomže o pár týdnů později mi není dobře v mém těle. Protože se s ním nemůžu sžít. Jen proto, že se zvětšilo. Všechno! Nejen bříško, ale i ruce, nohy. A tak se to učím. Snažím se užívat zvětšující se bříško. Přijmout, že moje tělo teď bude jiné, ale má k tomu přece důvod. A tím důvodem je nový život...

Mé políbení yogou

Když vzpomínám na své začátky yogy, usmívám se. Na lekci jsem šla jen proto, abych utekla od dětí, které v tu dobu vyžadovaly veškerou mou pozornost a čerpaly veškerou mou energii. Sobecky jsem chtěla utéct ze stereotypu, ve kterém jsem fungovala jen jako máma, kuchařka, uklízečka, organizátorka, bloggerka, kamarádka. Taky si vybavuju, jak dlouho mi trvalo než jsem se vůbec odhodlala na první lekci. Pořád jsem si hledala výmluvy, až jednou přišel "Den Blbec" a já prostě potřebovala utéct od všech. Vydupala jsem si hlídání dvojčat, sbalila ručník, oblečení, pití a nic netušíc se vydala do tehdy největšího studia. 

Už jsem vstup do studia sám o sobě byl příjemným zážitkem. Všechno, nač se člověk podíval, uklidňovalo. Nikdo neřešil nic a všichni se usmívali. U recepční jsem vyzvěděla veškeré informace týkající se všeho nutného, vzala to přes šatny a pak už šup do sálu. Po otevření dveří mě přivítalo vedro jako v sauně, takže moje první myšlenka byla na útěk :) Říkala jsem si, že takhle přece nevydržím dýchat hodinu a půl, natož u toho dělat ještě nějaké ásany! Ale utíkat pryč jsem určitě nechtěla, tak jsem zatnula zuby a poslouchala - ne, doslova hltala - každé slovo lektorky, která lekci hot yogy vedla. 

Pocity po lekci jsou nepopsatelné. Radost, nadšení, úsměv - vnitřní. Všechny buňky v mém těle křičely "Tohle je ono, tohle jsi hledala a tohle potřebuješ!" Byla jsem tolik nadšená, že jsem se zanedlouho vydala znova. A pak zase... Takhle jsem se dopracovala k pravidelným návštěvám lekcí a yogu si zamilovala. 

U yogy jde vždy, tedy ve většině případů, o fyzično. Nejdřív tam chceme chodit kvůli zpevnění těla, uvolnění zkrácených svalů, rozproudění energie. Jenomže jakmile začneme yogu praktikovat pravidelně, fyzická stránka se změní i na tu duševní. 

Přichází uvolnění hlavy, vypuštění nežádoucích myšlenek. Člověk je postupem času někde jinde, co se své mysli týká. Najednou ji dokáže ovládat, své myšlenky si hlídá, dokáže transformovat ty negativní na pozitivní. Jistě, vždy přijde den, kdy ať se snažíme jakkoliv, nemůžeme se naladit na lepší vlnu. I tohle ale patří k životu, tak proč nenechat špatný den, ve kterém řešíme třeba smutek, plynout tak, jak má? Proč se snažit měnit naše chmury, když i tohle si musíme odžít? Jde o to, nebýt k sobě tvrdý, přísný...

Píše se o tom všude - dnešní svět je nekompromisní v tom, že je rychlý a chce po nás obrovské výkony. Kolik jenom my ženy musíme zastat rolí?A ještě se u toho tvářit jako nejspokojenější bytosti na světě? Dovolme si polevit, vypnout. A třebas i pomocí yogy. Protože ona učí to, co jsme všichni zapomněli... Spontánnosti. Otevřenosti. Upřímnosti. Jemnosti. 

Proč to nezkusit, není čeho se bát! Jsem vděčná, že jsem otevřela dveře sálu a vstoupila. Protože tím se mi otevřel svět yogy.  A tohle je svět v harmonii... A pokud...

...dokážeš vytvořit harmonii ve svém vlastním životě, tato harmonie se rozšíří do celého světa.