Dlouho jsem nic nenapsala. Najednou vnímám, že nemám co říct. Jsem šťastná, spokojená. Mám všechno, po čem jsem toužila. Člověk píše nejvíce, když má krizi, když jen (doslova) přežívá. Ale jakmile začne být šťastný a opravdu naplněný, nemá potřebu sdělovat to celému světu.
Všichni samozřejmě rekapitulujeme uplynulý rok a taktéž tomu bylo určitě koncem roku 2017 nebo začátkem roku 2018. Bože, už když píšu 2018... Trošku děsivé číslo. Pamatuju, jak jsem psala ve škole rok 1992 a tohle číslo se mi zdálo krásné... Ale 2018?! Uf... O číslech ale teď polemizovat nehodlám. Vrátím se k bilanci.
Jsem hodně nostalgický člověk. Opravdu si sumarizuji dny, týdny, měsíce, roky. Předchozí rok byl plný změn, ale tak obrovských, až se mi z toho občas točila hlava.
Převratnou událostí byla asi svatba. Neskutečné a nezapomenutelné momenty, které jsem se snažila si vtěsnat do hlavy tak moc, abych je mohla i po letech doslova cítit, emotivně vnímat.
Ještě předtím se mi splnil můj sen o yoze - udělat si kurz yogy, který byl náročný a musela jsem pro něj obětovat hodně času, který jsem tehdy chtěla věnovat nové rodině. A jsem pyšná na to, že jsem dokázala vystoupit z komfortní zóny a dokázala něco, co se mi zdálo ještě před pár lety nemožné.
Zásadním mezníkem bylo taky stěhování. Z města do vsi. To byl další zvrat. Najednou už nebylo nic cizí, spíš naopak. Byl to krok, který se mi jeví jako jeden z nejlepších v životě. Tady jsem nejspokojenější z nejspokojenějších. O dětech ani nemluvím, ty si vrní blahem.
Opustila jsem po téměř 10 letech jistotu zaměstnání a změnila ji v nejistotu podnikání. Najednou se mi tolik ulevilo! Už to není o stresu a rychle, rychle. Už je to o odpočinku, svobodě, volnosti.
Oprášila jsem po letech lyžování. A po letech si tuto činnost zase zamilovala. Potkala jsem krásné, nové duše. Je toho tolik, co se za 365 dnů stalo. A já vím, že rok 2018 bude mým dalším zásadním. Prožívám Kristova léta a ta bývají přece vždy zásadní nebo nee?
Nic totiž není černobílé... A život už vůbec ne.
