Jsou dny plné yogové praxe. Jsou dny, kdy se v hlavě objeví nápad. Dny, kdy se mi nechce nic, ale vůbec nic dělat. Dny, kdy mám chuť přečíst knížku na jeden zápřah. Dny, kdy mozek chce nasávat informace. Dny, kdy jsem bez energie a kdy naopak mám energie na rozdávání.
Vždycky, v každý takový jednotlivý den, cítím něco zvláštního, co mě vede. Vede a nutí jít ven nebo naopak zůstat doma. Zjistila jsem, že při jakémkoli pokusu se přemoct k činnosti, ke které nemám zrovna chuť/energii/náladu vzniká něco nevydařeného. Je jedno, jestli výrobek nebo činnost.
A tak jsem se naučila poslouchat sebe. Svůj vnitřní hlas. Protože vím, že takhle je to nejsprávněji. Pokaždé, ale pokaždé zpětně vidím, že to, co jsem měla a chtěla udělat se povedlo. Baví mě to. Cítím pocit naplnění. A taky dostávám krásnou zpětnou vazbu.
Zkuste taky dělat to, co vás opravdu baví. U čeho cítíte, že takhle je to správně. Něco, u čeho se zastavuje váš čas. Něco, u čeho nevidíte a neslyšíte. Něco, co vás bude bavit dnes a stále.
Žádné komentáře:
Okomentovat