Otevřenost

Jednou jsem poznala nějakou podivnou náhodou (ačkoliv dávno vím, že náhody neexistují) jednoho kluka. Tehdy ještě kluka, dnes je z něj - troufám si říct - muž. Jeho modré oči, upřímný úsměv a takové... Jak to napsat... Asi nepopsatelné jiskry v očích mě zaujaly. On byl na první pohled obyčejný, ale vyzařovalo z něj "něco". To "něco", co cítíte jen u málokoho. 

Viděli jsme se potom ještě jednou, mimo pracovní oblast a pamatuju, že sedět s ním v trávě bylo taaaaaak pohodová záležitost, že se mi nechtělo ani zpátky do práce. Poslouchal, radil a hlavně byl sám skvělý vypravěč. Nejvíc mě fascinovala jeho otevřenost. Svěřil se mi s kusem svého života, který možná ani rozebírat nechtěl. Najednou jsem ho viděla v jiném světle a musím říct, že tohle mi utkvělo v hlavě. Jeho otevřenost a upřímnost. Něco, co nepotkáte jen tak a často. 

Dnes jsem pravidelnou čtenářkou jeho blogu a pozorovatelkou jeho života. A říkám si "Jejda, tento chlap má fakt odvahu. A taky talent, píše hodně přesvědčivě a pravdivě." Myslím, že o něm ještě uslyšíme a nebude to jen tak něco, bude to NĚCO! Jsem přesvědčená o tom, že tento kluk se dostane postupem času do povědomí vícero lidí než je to dnes. A já mu opravdu držím palce! 

Protože já si moc vážím lidí, kteří jsou upřímní. Kteří se mi svěřují. Kteří si na nic nehrají. Nemají potřebu se ani obhajovat, ani přikrášlovat. K čemu přetvářka, nasazování masek? Ona pravda stejně vždycky vyjde najevo, ať už si hrajeme na cokoliv. Jednou nás to doběhne. Ona ta otevřenost má být totiž také otevřeností k sobě samému. Přiznání a uvědomění si svých chyb, ale samozřejmě i těch pozitivních stránek života. Jde o to, že... Poslouchat je dobré. Poznávat lidi je inspirativní. A mluvit s lidmi je poučné!

Děkuji ti za inspiraci... Ty víš ;)