Tak je ze mě po 14 letech opět vesničanka. Utíkala jsem z vesnice v době, kdy jsem si myslela, jak je nudná a nezáživná.
Dnes jako dospělá, se dvěma dětmi, vyzrálejší, poučenější, ostřílenější a rozumnější v určitých oblastech života, se znova vracím na téměř vesnici. Plumlov je oficiálně vyhlášeno městem, ale pravdou je, že lišky tu dávají dobrou noc. To, z čeho jsem před tolika lety utíkala, dnes považuji za něco fantastického. Klid, ticho, samota. Žádné trolejbusy ani tramvaje, žádná hlasitá hudba, žádní podivní lidé scházející se na místním, velkém nádraží. Ani žádní uhonění a vystresovaní lidé.
Naopak... Příroda všude kolem. Usínání s výhledem na západ slunce, probouzení se za zpěvu ptáků. Které je - na rozdíl od města slyšet dokonale a zřetelně. Snídaně na balkoně, kde káva chutná jaksi lépe. Výhled na azurově modrou oblohu, kde nehrozí smog a nezpůsobuje neustálý kašel dvojčat. Užívám si toho ticha. Ještě jsem neobjevila nevýhody vesnice, prozatím považuji život "na samotě u lesa" za idylický pro rodinu. Možná časem budu mluvit jinak, kdo ví. Nicméně, teď si užívám neuvěřitelnou harmonii. A líbí se mi to!
Nevěřila bych tomu, ale změna místa dokáže veliké divy. Z malého bytu do mnohem většího je jako přechod ze tmy do světla.
Děti už si nemusí hrát na mimi plácečku, ale v obrovském pokojíku, kde mají konečně každý svůj prostor. Kde se jim vejdou všechny jejich rytíři na koních, princezny, hrady, domečky, všechny postavičky z Kinder vajíček a veškeré jejich nasbírané poklady. Můžou běhat kolem domu, aniž bych se bála, že je přejede auto a přitom na ně koukám z velikého okna, když vařím v prostorné a dokonalé kuchyni. Kde je tak obrovská kuchyňská linka, až mám občas práci v ní něco najít.
S příchodem do nového, voňavého, čistého domova se rodí i nové nápady, do hlavy vstupují čisté a optimistické myšlenky. První vlastní praxe Ashtanga yogy dnes byla jiná ve všech směrech. Konečně beze strachu, že se bouchnu o zeď (oproti místu, kde jsem praktikovala ještě donedávna, mi to tady přijde jako ráj na zemi a hlavně celý prostor jen pro mě, aniž by kolem skákaly děti!!!) jsem si mohla v klidu užívat čas, který mám jen pro sebe. Pohled při závěrečné relaxaci ne do zdi, ale na oblohu, je jen pomyslná třešnička na dortu.
Tolik světla, tepla a prostoru a tolik vzduchu na NÁDECH a VÝDECH, jsem necítila strašlivě dlouho. Možná i proto jsem teď kolem sebe dala plno žluté barvy. Protože je jako slunce, které dává život všemu kolem, které dodává tu správnou náladu a krásné pocity.
V neposlední řadě... Mám konečně spoustu místa, kde můžu uplatnit svou kreativitu. A především... Mám své DOMA. Přesně takové, jaké má být a jaké jsem si představovala. Kde si můžu dát snídani na balkoně se svým manželem, poslouchat jen zpěv ptáků. Nevidět nikoho a neslyšet nikoho. Bez aut, bez hluku města, bez smogu, bez řinčení tramvají, bez řvaní hlasité hudby. Tohle všechno beze spěchu a beze stresu. Cítím veliký vděk. Za tohle všechno.
Nový domov. Nová kapitola. Další ze splněných snů a cílů.
Žádné komentáře:
Okomentovat